Ono to ani okolím (asoň ne tedy těmi dětmi) nemusí být takle vnímáno. Jednak si oběť můžou podat někde mimo zraky ostatních, jednak můžou vytvářet situace, kde zdánlivě o nic nejde, ba dokonce oběť může vypadat jako blbec a oni jako hrdinové.
Vždyť i dospělí šikanují, aniž by si svoje trapné chování uvědomovali. Třeba příklad - na pokoj sester přijde nová neoblíbená sestra, hovor (který se vedl o ní) umlkne, někdo trapně zakašle a všichni odejdou. Podobná situace x-krát za den, jak se asi musí cítit? A žádné z ostatních ženskýc nedochází, jak se chová. A všechny se spolu dál "hrají" a "kamarádí" a vesele se radí, jaké nové nepopulární úkoly nové kolegyni dát a vesele ji pomlouvají a spí se jim sakra dobře.