Tak já dám do placu příběhy 2. První případ byl označen za šikanu, i když bych to tak nenazvala. Když byl nejstarší syn v první třídě, neustále je zlobil a obtěžoval starší spolužák, požduchoval je, bral věci atd. On ovšem byl stejně tak obtěžován dalšími staršími spolužáky. Jednou, když už toho měl můj syn a jeho spolužáci dost, domluvili se a hromadně ho zbili. I když byl syn a další prvňáci potrestaní a my jsme mu doma vysvětlili, že hromadně bít jednoho je srabárna, přesto bych to šikanou nenazvala, i když škola ano.
Když byl syn ve 3. třídě, nacpali mu spolužáci do pusy odstřižky z papíru přímo ve vyučování před očima učitelky, která si ničeho nevšimla!! v počtu 7 dětí ve třídě. To za šikanu označeno nebylo. Je zajímavé, když učitelka ze školy odešla, tohle ubližování přestalo, pani učitelka neustále měla jako jediná problém s mým synem a myslím si, že děti tak nějak vycítily, že si to k synovi dovolit můžou..