kdyz nad tim zpetne premyslim, zjistuju, ze jsem jako dite asi mela sklony k agresi - v tom smyslu, co se ve vztahu sikanovany - sikanujici agresi nazyva.
ale zaroven jsme byla ochranar slabsich. je to vubec mozny? tahle kombinace?

- byla jsem se schopna porvat i se silnejsim klukem, jen abych ochranila nekoho pred neci, co v mych occih byla nespravedlnost
- jednu dobu jsem chodivala do "ghetta" za namestim za jednou spoluzackou (romka), nosila jsem ji hracky, na prochazkach v druzine jsem chodivala vyhradne s ni, zastavala jsem se ji
atd.

ale:
- do spoluzaka, ktery sedel prede mnou v lavici jsem celkem systematicky dloubala tuzkou a strasne me bavilo, jak se kvuli tomu rozciluje (byl to desnej podivin)
- pri prechodu na 2. stupen jsem zalozila partu decek proti jiny parte jineho spoluzaka a vzajemne jsme proti sobe psali pamflety kridou na chodnik, nadavali si a byli na sebe "agresivni".
Moje tridni si na me kvuli tomu tenkrat stezovala nasim, ze jsem na nektery spoluzaky sprosta. nase to nazhavilo dobela (meli radi rebelii, ale nesnaseli vulgarnost vuci jinym lidem) a tatka me serezal. a fakt jsem na nich poznala, ze jsou strasne nasrani (dite pozna, kdyz je rodic nasranej opravdove a kdy se do toho trochu "vychovne" nuti) a byla z toho u nas doma afera.

Hodne mi ten zasah nasich zkrouhnul hrebinek na hlave. Kdybych mela jiny rodice, kteri by me naopak "chranili", tak ze me mozna vyroste peknej hazlik...