no, ono to není jen o tom titulu a reálných znalostech/doovednostech. Mně třeba VŠ (jsem taky jen Bc.) docela emancipovala. Začala jsem si víc věřit, přestala jsem se bát říkat svůj názor, naučila jsem se hospodařit s časem. Hodněkrát jsem od lidí kolem - a v práci nejvíc - slyšela, že jsem teď někdo jiný. Já jsem po dvou dětech sháněla se SŠ vzděláním práci hodně těžko, navíc jsme byli přestěhovaní daleko od rodiny, k malému okresnímu městečku, bez kontaktů, bez známostí...když jsem potřetí otěhotněla, věděla jsem, že si VŠ prostě udělám, abych se něco naučila a zvedla si sebevědomí. A to se mi povedlo - obojí
A ještě k tomu Bc. - u nás hodně lidí po třech letech skončilo a nepokračovalo dál na Mgr a většinou to byli ti schopnější a chytřejší. Jenom se prostě na kombinovaném studiu objevují hlavně mámy malých dětí, pracující a dojíždějící často hodně z daleka a je těžké slušně studovat (ne jen prolézat) i ty tři roky. Kdo tomu dal opravdu hodně a navíc měl doma hodně dalších povinností, byl po třech letech hotovej.