Jo, mám to taky. U dětí mi to až tak neva, ale nejhorší je, když mám kupovat něco pro sebe, to je fakt strašnej porod. Někdy se zadaří a jdu, vidím, koupím. Ale většinou jdu cíleně shánět například bundu nebo boty a úplně lituju toho času, kterej s tím budu muset strávit, když chci, aby to bylo pěkné a vešlo se to do fin. limitu.

Třeba nedávno jsme byli s manželem kupovat cosi jemu, strávili jsme 2 hodiny v Olympii, nic kloudného nesehnali a byli z toho courání po obchodech vyčerpaní daleko víc, než z 2 hodinové práce na zahradě, která tomuhle martyriu předcházela.... Možná být bezdětná, tak mi to neva, ale takhle jo, protože děti si na tyhle akce hlídat necháme a je mi líto, že ten čas bez nich obětujeme blbýmu nakupování.