Pilar nevím přesně, kolik mi bylo, když mě konečně rodiče přestali nutit chodit na rodinné procházky. Asi tak 10- 11? Dodnes si to pamatuju jako neskonalý opruz. A při hovorech s našima mi vždycky říkají, jak moc se snažili, aby procházky byl zajímavé - ať už výběrem cíle nebo třeba nějakou hrou. nevím, prostě při slově "procházka" se mi ježí chlupy na těle. Moje děti jsem nikdy na procházky ( jako fakt procházky) nebrala, pokud jsme šli ven, tak vyloženě jen za nějakým účelem , třeba výstava - že tam jako jdeme pěšky. Nebo pěšky do kina nebo ke známým atd ... nebo vyloženě výlet někam dál , to už není procházka.

S tím psem to je o něčem jiném , to je jasný, ale chtěla jsem Ti dát pohled ze strany dítěte.