withep,
jenže to není možné. Moje matka nikdy nepřizná, že udělala/dělá chybu, jen jednou v lehké opilosti pravila, že mne neměla tak mlátit, když jsem byla dítě.
Paradoxně zrovna to mne trápí nejmíň.
Matka je nedospělý, dětinský sobec, který kudy chodí, tudy fňuká, jak má hrozné děti, nikdo ji nemá rád, je na tom nejhůř ze všech lidí na světě... není zlá, ale je jí tak max. pět. Navíc nemá žádnou sebereflexi, ona je schopná ty svoje "strašné bolesti" a křivdy vyprávět třeba kamarádce, které jedno dítě umřelo jako miminko a druhé trpí roztroušenou sklerózou.
Nedávno jsme o tom se ségrou mluvily: ten zásadní problém je, že ona odmítá vidět kohokoli jiného než sebe. Nikdy není oporou, nepomůže, nedá pocit, že je "máma". Ona je to dítě, o které bychom se se ségrou měly starat.