Ono každí rodičové mají nějaké ten šrám na kráse. Roky jsem žila s tím, že jsem záviděla kamarádce maminku (neměla tatínka - tragicky zahynul), ale s roky jsem pochopila, že jsem měla rodiče i přes to přese všechno vcelku fajn a hlavně, jakého jsem měla tatínka mi nejspíš pořádně došlo až najednou nebyl Měl spoustu chyb díky kterým to dřelo mezi ním a mojí maminkou, ale jinak to byl naprosto nestandardní, nadstandardní táta... Maminka je trošku kapitola sama pro sebe, ale myslím, že je hodně hlavně postižená tím, že byla jedináček, zvyklý na velkou pozornost, s čímž se nedá jaksi nic dělat. Nicméně ať byli moji rodiče jakýkoliv, tak musí říct, že nás měli opravdu rádi a snažili se nám dát maximum toho, co šlo (ve všech oblastech).