Mám poměrně chvályhodnou a přesvědčivou představu o tom, jak vychovávat děti. Ale nedaří se mi ji naplňovat zcela stoprocentně, takže pokud muž vyřkne nebo udělá něco, co do ní nezapadá a já to neschvaluju (ale není to nic až tak vážného a není to nijak často), mlčím . Doufám, že časem sám uvidí, že můj přístup funguje lépe, a nechá se inspirovat.

Ale my máme ještě docela malé děti. Situace, které popisuješ, by mi vadily taky, a i když se zdá, že se prostě neshodnete a tečka, není pro dítě optimální to takhle nechat. Někdy (až u toho nebude) si o tom v klidu promluvte, ono je opravdu důležité, aby alespoň v hrubých rysech byli rodiče jednotní.