Babičko,
predne Vam chci napsat, ze mate skvely pristup k vnouckovi!!!!
Jeste bych rada napsala neco k te komunikaci - mam 5ti leteho syna s atypickym autismem a k tomu jeste 3 leteho syna. Ten mladsi (bez diagnozy) zacal mluvit az ve dvou a pul letech - do te doby asi jen 5 slov - ale neda se rict, ze by nekomunikoval - umel si o vsechno rict, vsechno si vykomunikovat pantomimou, pripadne nas odvedl, kam potreboval. Prestoze nemluvil, umel rec pouzivat zcela funkce, vedel, jak kominikovat - i kdyz beze slov. Mela jsem dojem, jako by tu rec vlastne nepotreboval, protoze vse zvladal bez toho, navazoval ocni kontakt, chtel sdelovat zazitky, umel si o vsechno "rict". Pak se rozmluvil behem dvou tydnu. Zato starsi kluk mluvil relativne brzy, mluvi normalne, ale neumi rec pouzivat dodnes, tak jak se ma. Kdyz se mu neco nelibi nebo kdyz neco chce, casto nevi jak a co rict. Casto mluvi uplne o necem jinem, nez vlastne chce sdelit. Nevim, jak to srozumitelne napsat - chtela jsem jen popsat rozdil mezi nemluvenim a mezi nekomunikaci...
Doporucila bych vam jeste ted novou knizku Pruvodce deti s poruchou autistickeho spektra od Romany Straussove a Moniky Knotkove. Precetla jsem spoustu knih, ale tahle mi prijde naprosto uzasna. Je to takove krasne shrnuti, velmi hezky popsane, pochopitelne a je tam spousta napadu, co a jak s detma delat. Velka cast te knihy je prave o komunikaci a myslim, ze nektere veci z te knihy byste mohla se svym vnouckem vyzkouset - urcite by mu to mohlo pomoci i kdyby ta diagnoza nebyla spravna.