Závidím. Ne konkrétního rodiče. Ale klidnýho milýho rodiče, kterýmu můžu říct cokoliv, aniž bych si připadala jako trouba. Ale mám tátu, co mě vychoval a neustále mě nějak slovně urážel. Jako např. v šestnácti mi řekl, že mám nějak dlouhý trup a krátký nohy nebo mi dal test inteligence a protože jsem dopadla lépe, než on, tak mne nařknul z podvodu. Nemluvím o tom, co říkal, když se opil. To jsem byla k...a jako moje matka a s...ě a všechno možný. On je vnitřně moc hodnej, ale měl strašný dětství, vykašlala se na něj jeho mamka a vychovával ho jeho otec, co když se na něj naštval, tak s ním klidně několik týdnů nepromluvil slovo...proto nechápu, že mu to něco nedalo.
Dost mi pomohl s bydlením, ale stejně cca od srpna žiju v zášti, protože se opil a v mým věku mi vynadal do malých k...v atd, protože jsem mu řekla, že chci prodat byt a koupit malý dům. Je to vize do budoucna, třeba jen sen, ale stejně to nerozchodil. Ječel dvě hodiny jak b.....k, tak 200 sprostých nadávek. A místo omluvy mi po týdnu řekl, že byl opilý a nenadával jen mě, ale všem ženským, co mu ublížily. Od té doby mu to už fakt neumím odpustit. Je toho víc, ale už teď, jak to píšu, tak ho zase nenávidím.