Já si u tohohle vždycky vzpomenu, jak starší dcera v batolecím věku handlovala s naší tehdejší psicí jídlo. Bylo to něco jako: Hele, ty za mě sežereš tu hnusnou mixovanou mrkev s bramborama a doneseš mi za ní Frolík nebo si dám od tebe z misky ty vařený křídla, jo? Pes kterej mrkev nikdy, opakuji nikdy, nepozřel, jí žral jak o život. A dcera pravděpodobně přibírala po granulích.
Holky mají psici rádi- máme už jinou- a žádné choroby s tím spojené se jich nedotkly.
Moje babička na to používala termín čistá domácí špína. V mém dětství probíhala léčba odřených kolen tak, že se daly olízat psovi. Nikdy mi to nezhnisalo.