Co se týká dětí na chodbě, zatla bych zuby svoje už narostlé . Někdy to fakt není jednoduchý. Nebo bych se přičinila o vytvoření hlídací služby na půdě fakulty, to by možná bylo ještě lepší.

A co se týká úvodních vět a pocitu, že jsem vydíraná - záleží jen a jen na tobě, jak si to nastavíš. Protože to, že to "dneska asi nebude moc valné" to je problém studentky, ne tvůj. Můžeš pochopit, můžeš dokonce i politovat, že to má tak náročné - studium, dítě a ještě ty rostoucí zuby - no ale to je asi tak všechno. Ty jsi tam od toho, abys hodnotila znalosti a od toho, abys dala záruku, že studium opouštějí lidé, kteří doložili určité quantum znalostí - a to bez ohledu na to, zda pečovali o dítě nebo reprezentovali v nějakém sportu apod.

Mimochodem, já bych to jako vydírání nepociťovala, taky jsem občas něco v podobném smyslu použila (ne o dětech, studovala jsem bezdětná), ale bylo to proto, že když jsem si nebyla jista znalostmi, cítila jsem se trapně před zkoušejícím, že bude muset poslouchat ty bláboly ... a chtěla jsem to nějak omluvit. Dětinské, ale snad pochopitelné