Sama jsem jednou u zkoušky dceru měla (v šátku), ale ona byla tichá, s plačící bych samozřejmě odešla. Zkoušející (proděkance) se to ovšem nelíbilo, protože to evidentně pokládala za snížení důstojnosti svého úřadu - "jsme tady na akademické půdě"... Můj názor je ten, že pokud jsou děti tiché (tj. ne úplně bez zvuku, ale nekřičí, nepláčou), tak by na chodbě neměly vadit, já osobně to beru tak, že by podpora rodin měla zahrnovat možnost studovat při rodičovské, a hlídání na určitou hodinu (když se navíc často neví, jak dlouho bude čekat) si každá zajistit nemůže. Jiná věc je, když je na chodbě opravdu hluk a je to hodně slyšet i v místnosti, kde se zkouší. Ovšem to by si škola musela vydat nějaké směrnice.

Takže bych to neviděla jako "děti ano nebo ne", ale "hluk ano nebo ne".

Pokud jde o to, že se cítíš "vydíraná", tak tady jde jenom o tebe - jsou to tvoje pocity, můžeš se od nich oprostit, a studentku prostě ohodnotit přesně tak, jako každou jinou. Můžeš si třeba připravit nějakou univerzální odpověď na takové pokusy o ovlivnění ("Jistě to nemáte lehké. Mým úkolem je ohodnotit Váš výkon podle objektivních kritérií shodných pro všechny studenty.").