Když mi bylo 7 let, maminka končila dálkově VŠ. Občas se stalo, že jsem s ní ve škole byla. Pravidla byla jasná - ani nemuknout, malovat. Na zkoušce nikdy.

Nyní učím na VŠ já i manžel a asi 2x se nám stalo, že nám na poslední chvíli selhalo hlídání v době, kdy jsme oba učili. Děti jsme měli proto s sebou. Fakt je, že jim bylo cca 4-6 a dokázaly být hodné jako myšky (hrály a malovaly si pod katedrou dokud si je k sobě nemohl vzít někdo z kolegů). Studentům jsme se samozřejmě omluvili a oni to respektovali. Právě tak respektuji výjmečné případy já také - děti na chodbách mi rozhodně nevadí. U zkoušky by být nemusely, ale pakliže jsou hodné a vůbec neruší, tak to také lze tolerovat.
Co ale nelze tolerovat jsou omluvy na "zuby" atd.. V těchto případech je na místě si zkoušku posunout na vhodnější termín.