No, mně šlo spíš o zdůraznění přístupu ke studentům jako k zákazníkům, ne o přesnost příměru. Tak jiný příměr, tentokrát přímo ze života. Viděl jsem jedno papírnictví, v němž zakázali odkládat zákazníkům deštníky do nákupních košíků. Tomu zejména v papírnictví rozumím, ale pokud současně nevyřešili problém odkládání deštníků jinak, tak jim tam prostě za deště nikdo nebude chodit, a stokrát se mohou zaklínat tím, že jejich povinnost je prodávat a ne starat se o deštníky zákazníků.
V tvém případě je samozřejmě konkurence mnohem menší, takže studenty mít budeš tak jak tak. Ale můžeš jim zbytečně komplikovat život.
A samozřejmě po tobě nikdo nechce, abys řešila soukromé záležitosti studentů. Jde o to, abys nevytvářela další, když nepustíš na zkoušku studenta s dítětem (a tady opět záleží na okolnostech - je jasné, že na písemku, kterou současně píše stovka studentů, děti nemohou - tam můžeš aspoň najít nějaké místo, kde by je někdo mohl pohlídat; naproti tomu u ústního zkoušení by to zpravidla jít mělo - ti připravující studenti by se mohli připravovat i jinde, ne?).