Váš postoj chápu a souhlasím s ním. Studuju vysokou školu, začala jsem v když malému byly 4 roky. Nikdy jsem ho sebou nebrala, buď byl ve školce, dnes už ve škole, nebo hlídá někdo jiný. Mám obor, kde je nás naprostá většina žen, kombinovaná forma a většina z nás už dítě nebo dokonce víc dětí má a nikdy žádná z nás si nevzala dítě na zkoušku.

Upřímně mi je hodně nesympatický postoj většiny matek ve smyslu. "já jsem matka a všichni se třeba po*erte!!

Je to sobecké. Matka si má věci zařídit tak, aby to vyhovovalo nejen jí, ale aby nezatěžovala ostatní.

Vzít si dítě na zkoušku taky vnímám jako citové vydírání zkoušejícího.

Pokud má matka ztížené podmínky hlídání, problémové dítě, nemocné, nebo to prostě nestíhá, tak má začít studovat až dítě povyroste, nebo pokud už začala, tak se studium dá přerušit myslím snad dokonce až na 2 roky a pak, až bude všechno lepší pokračovat.

Neříkám, že s dětmi se studovat nesmí, ale děti prostě do určitých míst a situací nepatří a to by se mělo respektovat a brát ohled na ostatní.

Nechápu, kde matky berou pocit, že už z titulu toho, že jsou matkami, mají mít nějaké extra výhody a úlevy oproti jiným, bezdětným.