souhlasím, souhlasím, souhlasím... už jsem to tu říkala, dělala jsem konkurs na dost lukrativní (a taky dost náročné) místo a souběžně s tím jsem otěhotněla, konkurs jsem udělala, potenciálnímu zaměstnavateli jsem to řekla a rozloučili jsme se.

Věděla jsem, že bych nebyla schopná dostát požadavku být v práci často přesčas (tedy možná ano za cenu toho, že bych dala dítě odmalička chůvě, ale to pro mě nepřipadalo v úvahu.).

Prostě člověk nemůže mít všechno - já jsem věděla, že tohle nebudu schopna zajistit, tak jsem do toho nešla.
Nenapadlo by mě nadávat zaměstnavateli, že je přece jeho povinností zajistit mi takové podmínky, abych mohla pracovat i s dítětem. MOje dítě - moje odpovědnost.