MOje dítě - moje odpovědnost.
Jde o míru. Obecně je jistě dítě odpovědností zejména svého rodiče, nicméně v druhém sledu se společnost snaží pro rodiče malých dětí vytvořit přijatelné podmínky (ne jako pro privilegovanou skupinu, ale jako pro své členy, kteří jsou svým rodičovstvím dočasně znevýhodnění a proto mají specifické potřeby).
Já osobně bych se velmi dobře obešel bez nízkopodlažních autobusů, bezbariérových přístupů, školek a mateřských dovolených, přesto považuju v principu za správné do takových věcí investovat. Je jasné, že je to na úkor bezdětných, kteří toho od státu v průměru dostávají míň. A teď je otázka, kde nastavit hranici.
Pokud se na to podívám z pohledu občana, který celé české školství platí, pak si přeju, aby studijní podmínky rodičů s dětmi byly co nejlepší. Pokud se na to podívám z pohledu člověka, který na VŠ učil, tak prostě vyjdu vstříc požadavkům studentů, pokud je to v mých možnostech a nevyžaduje to ode mě neúměrné úsilí. Pokud jsou vážné důvody pro to, aby dítě u zkoušky být nemohlo, pak budiž. Pokud je za tím neochota, tak... každý má jistě právo být neochotný, ale pak musí unést nepříjemné reakce. A ve společnosti ochotných se lépe žije. Podotýkám, že Vaiteu a ATerezu nepovažuju za vyloženě neochotné, mám ale dojem, že rezervy mají.