Reálné to je, kdybych si ze stávající devítihodinové pracovní doby udělal jedenáctihodinovou

Ale vážně: Naši školu otevíráme rodičům maximálně. Všechny zápisy do ŽK a notýsků najdou také na webu školy v zápisníku příslušné třídy, mají možnost diskutovat, kritizovat a tázat se na školním webovém fóru, postupně vytváříme virtuální kabinety jednotlivých předmětů, kde jsou výukové i rozšiřující materiály a tématické plány. Denně odpovídám na několik (3 - 10) mailů od svých žáků a rodičů, pokud neučím, doženou mě rodiče i žáci na mobilu, skypu nebo facebooku.

V hodinách handouty používám zřídka, pracuji trochu jinak (to by bylo na jinou debatu), ale s motivací žáků problémy nemívám. Schopnost pochytit z hodiny to důležité a zapsat si to je ale pro ně důležitá, jedna z nejdůležitějších, jakou mají na druhém stupni získat. Podle mé zkušenosti to téměř všichni dokáží, pokud pravidelně trénují, což se jim snažím umožnit.

Přesto mívám často pocit, že je to všechno zbytečné. Všechno to (časově hodně náročné) množení a rozšiřování informací nakonec vede jen k daleko menší iniciativě ze strany žáků i jejich rodičů, takže stále častěji prostě pokrčí rameny: my o tom nevěděli, na web nechodíme, žákovskou jsme ztratili... Nabídnutá pomoc ze strany (skutečně přetížených, tomu věř) učitelů se rychle stává nárokem a bičem, který se bere do ruky, když se to hodí. Je to občas tak trochu marný boj.

Osobně si myslím, že žáci na druhém stupni (a rodiče na prvním) by měli vyvinout aspoň tu minimální iniciativu, aby napsali učiteli e-mail s dotazem, co se probíralo. Je extrémně důležité, aby se žáci učili zodpovědnosti za své vzdělání. Informaci pak obdrží rychle a cíleně. Jaký je v tom problém?