To nebude bezcitnost,to bude bezradnost,dostal se do patové situace,neví jak z toho ven,tak kolem sebe kope...u nás to bylo taky tak,navíc ,,naše slečna" byla dost sveřepá,když nebude s ní,tak nebude i se mnou,tudíž prudila i mě nehorázným způsobem,snažila se jak mohla aby nás rozdělila.
Hele a ona je jak stará?
Já myslím,že u nás to překonáme.Budě to stát mě(koho taky jiného) strašně moc sil,to vím a právě nevím,jestli mi to za to stojí,proto to nechávám tak nějak volně plynout,i když vevnitř jsem totálně vypálená.Někdo tady nedávno psal v této souvislosti,že by se cítil jako vykuchaný a stáhnutý zaživa.Přesně to vystihuje moje pocity.Ráno se probouzím se strašným vztekem a lítostí a celý den se v tom nimrám.Přitom když je doma on,tak funguju normálně,už se i spolu smějeme.Ale ta bolest v duši,kdyby to šlo,tak asi exploduju