Ahoj, alfa a omega je způsob, jakým daná plavecká organizace své lekce vede, resp. jak kvalitní je instruktorka. Může to být kvalitní přístup, kdy si dítě opravdu zbaví případného strachu z vody, osvojí si postupně základní dovednosti (ručkování kolem okraje, sami vylézat z bazénu, splývání, základy bezpečného skákání do vody, pobyt pod vodou apod.) a na ně může pak v pozdějším věku parádně navázat. A nebo jsou školy, kde jsou lekce pojaté jako pásmo říkanek se spoustou pomůcek v jiném skupenství .

Já hlasuju soudě dle vlastní zkušenosti jednoznačně pro (první variantu), navíc lekce dětského plavání se obvykle koná ve vhodnějším bazénu, než je veřejný chlorovaný. Moje děti začaly plavat "až" ve dvou letech a v roce a půl. Teď po roce je to neuvěřitelný skok, nikdy bych nevěřila, jak si to budeme skvěle užívat! Co se týče nemocnosti - nepozoruju zvýšenou, naštěstí máme možnost zůstat po plavání vždy nějaký čas v přechodové herně, kde se trošku aklimatizujem a ven nejdeme tak "rozpaření", což je fajn. Riskla jsem plavání i se synem atopikem, což se těžce nedoporučuje, když dodržuju pravidla mazání atp., taky se nezhoršuje.
Přeju dobrou ruku ve volbě plavací školičky!