Myslim, ze tvoje mama se chova jako clovek v depresi a neni se ji co divit. Ten vztek na vsechno co se stalo, na to, co ji osud prichystal, vycitky kdyby coby atd. To, co jsi psala o braskovi, je fakt hrozne, ani nejvetsimu nepriteli bych tohle neprala. Takze toto ji trochu omlouva, vzhledem k tomu co zije, by to mohlo byt daleko horsi. Ale musis ji to narovinu rict, ze se ti nelibi, ze resi takovehle prkotiny a kravoviny, ze se te to dotyka a nelibi se ti to. Ze chapes, ze ji neni do skoku, ale at neublizuje svym blizkym a radeji se soustredi na sebe a co by mohla zlepsit, aby se ji trochu ulevilo od toho tezkeho udelu. Pokud nebude chtet pochopit, tak se snaz nad to sama povznest a rikej si, ze jsou matky, ktere se chovaji ke svym detem daleko hur a pritom k tomu nemaji sebemensi duvod.