Petko jojo já nidkdy neměla ráda ty hospody po pohřbu.Přišlo mi to hrozný jít se někam opít a kecat úplně o něčem jinym. tDneska jsme teda šli do hospůdky kam táta chodil.Ale jen proto, že když my s ním nemohli být zrovna na chajdě, tak mu pomáhali. A on je měl moc rád. A ti lidi jeho taky.Měl plnej kostel kamarádů.Tak jsme si řekla, že kvůli tátovi přežiju i tu hospodu.Jak jsme se tam ocitla chytli mě a bylo vidět jak jsou smutní.Jedinej rozptyl byly naše ěti,který to nějak berou v pohodě a moc nechápou proč brečíme, když dědeček je v pohodě a je oma u Pána Boha a je tam s mojí bábinkou a svejma bráškama...takže když začalo sněžit začaly skákat a volat do oblohy: děkujeme dědoooo )) v tu chvíli jsem jim strašně záviděla tu jistotu, že to tak opravdu je