to s tím zvnitřněním dává smysl.

Otázka je, jestli vím nebo nevím co si dokážu nebo nedokážu zvnitřnit, jestli je možné říct to dopředu. Dám příklad: Můj muž dostal nabídku práce na druhé straně zeměkoule. Byli jsme se tam podívat. Je tam jiné podnebí, jiní lidé s úplně odlišnými zvyky, neznámý jazyk, zcela jiné životní prostředí. Pro nás oba to byla výzva kterou jsme (po určitých úvahách) přijali. Muž už tam je, já s dětmi pojedu na jaře. Budeme toho muset zvládnout hodně, oba na sobě zapracovat - odtržení od rodiny, naučit se nový jazyk, dětem vytvořit nové zázemí. Otázka je - nevím, jestli to tam zvládnu, jestli se mi tam bude líbit. Může nastat situace, že si budu x-racionálními důvody vysvětlovat že jsme udělali dobře, negativní věci budu upozaďovat a budu tomu vlastně i věřit, budu na sobě pracovat. Ale po nějaké době se prokáže že života tam opravdu schopná nejsem, že to mě, mužovi či dětem ubližuje. A pak nastane to sebeznásilňování, kdy zjistím že už tam nechci být a že se chci vrátit, no kontrakt je podepsán a musíme "vyděržať". Nicméně předem v takovéto ambivalentní situaci nedokážu říct předem jestli to pro mě bude A nebo B.