no, ty jo, tohle je šalamounská otázka!
Jsme z Phy a synek se mnou zatím chodí do dámské šatny, i na veřejném WC jdeme na dámy, ač on občas diskutuje, že by šel na pány...
Mě prostě přijde na tohle zatím malý, aby tam šel sám.
Nehledě na to, že mi toto pánské prostředí prostě přijde rizikovější, než dámské - podvědomně se prostě o něj bojím - nikdy nemůžu vědět, co tam s ním bude za chlapa...

Minulý týden jsem právě řešila situaci, kdy jsme spolu jeli sami nakoupit do Kauflandu, já čekala ve frontě, všechen nákup už jsem měla na pásu na nejzadnější kase a jemu se chtělo na malou, strašně, už se kroutil (bambula to říká na poslední chvíli, asi aby mu nic neuteklo).... poslala jsem ho na WC (to je u vchodu) - věděl, kde je, s tím, že se má hned ale hned vrátit - okamžitě.... přiběhl za chvilku (mmch. to byla jedna z nejdelších chvilek v mým životě, ač nejsem nijak bázlivá, teď jsem fakt jsem měla strach). Když jsem se ho zeptala, prý šel na pány - takže jsem mu řekla, že kdyby ještě jednou takhle někdy musel jít na WC někde v obchodě sám, má jí na dámy - že na pánech můžou být divní páni a že bych nechtěla, aby tam s nimi byl sám. Na pány že bude chodit, až bude o něco starší. Pochopil to, myslím - "divných" pánů je v Praze hafo, takže si umí myslím představit co tím myslím.
Ale fakt nevím, kde je ta hranice, od kdy sám - třeba do šaten...prostě nevím...

Jinak nahotu doma neřešíme, nestydíme se před sebou vůbec - já jsem z prudérní rodiny, ale vzala jsem si naprosto neprudérního muže a za ta léta s ním jsou fakt znát.
S ním jsem začala za svobodna chodit i na nudapláže (první návštěva byla tedy pro mě strašlivá), nicméně s tím jsem skončila okamžikem narození synka - prostě nechci, aby se pohyboval tam, kde má hlavu v úrovni cizích přirození....