Přidat odpověď
Tak u nás sice nahotu taky nijak extrémně neřešíme a děti nás určitě někdy nahé viděly, ale na jednu věc jsem hodně citlivá a to je právě ta tolikrát zmiňovaná koupelna. Prostě mi přijde jako extrémně nevychované vlézt někomu bez ptaní do koupelny, a proto jsem u nás zavedla pravidlo klepání a zeptání se, zda můžu vejít. Když jsem v koupelně tak chci mít prostě na některé věci svůj klid a neumím si představit že si dejme tomu holím ve vaně klín a vedle si děti myjí zuby a manžel čůrá. V tomhle jsem opravdu nekompromisní a všichni doma vědí, že když mi v tomhle nevyhoví, tak se v koupelně jednoduše zamknu. Paradoxně jsem v tomle nebojovala ani tak s dětmi, ale spíš s manželem, který byl z domova naučený právě na takovéto "koupelnou mi během provádění hygieny projde víc lidí než pražským nádražím" a nebyl schopný pochopit proč to chci jinak. Ještě dnes si pamatuju, jak jsem se u každého sprchování (sprchovala jsem se tam jen pokud to bylo opravdu nutné) u něj doma stresovala, aby mi tam náhodou někdo bez klepání nevešel. Samozřejmě když se teď sprchuju a někdo z rodiny potřebuje v koupelně něco důležitého, tak může, ale nejdřív se prostě musí zeptat.
Předchozí