Knihu jsem nečetla, vyjdu jsem z vlastní zkušenosti.

Souhlasím s tím, že vnímání bolesti u porodu - na rozdíl třeba od bolesti zubů, tedy od bolesti naznačující, že je něco v nepořádku - je hodně ovlivnitelné celkovým rozpoložením, možností "ponoření se" do procesu, možností se v spuladu s bolestí pohybovat. Ale větší efekt třeba vidím v tom zpracování bolesti v hlavě při a po než ve skutečném "nebolení". Myslím si, že třeba můj třetí porod, ač jsem byla v podstatě absolutně nerušená až do konce, byl ze všech tří objektivně nejbolestivější, protože prostě když se vše musí komplet otevřít za cca hodinu, je bolestivější než když na to je hodin šest pozvolného otvírání (druhý porod, vzhledem k bolesti asi nejpohodovější). Krom toho já bolest kontrakcí vnímám jako nesmírně produktivní, užitečnou zpetnou vazbu, která mě infromuje o průběhu: postup, rotace atd, a ve zpětné vazbě umožňuje tělu adekvátně reagovat a porod usnadňovat.

Nicméně třeba zrovna průchod dítěte vaginou mě ve srovnání s konktrakcemi jako takovými nebolel prakticky vůbec, spíš naopak (to zas připisuju tomu kleku).