já tě chápu, já měla velmi dobré vztahy s tchyní, než jsem měla dceru. Taky máme na vše jinej názor, ona se mě vyptá jak má co dělat (kdyby se neptala, bylo by to lepší)...a následně udělá vše naopak. Např. tam dám dítě s kašlem, rýmou teplotou (je hodná, že si ji vezme, to kvituju!), řekne, co má jak dělat, já řeknu, AT JI NEDÁVÁ ŽÁDNÉ MLÉČNÉ VÝROBKY A CUKR, neb věřím, že to fakt zánět zhoršuje, tchýně mi to odkejvá a na snídani jí dá jogurt, na svačinu sýr a na večeři krupici (ona ten názor nesdílí, ale když se mě sakra ptá, očekávám, že to dodží-tj prostě taková trochu válka mezi náma. Nebo dceru ostříhám jak se mi to líbí, tchyně ji přestříhá tak, jak se mi to nelíbí...No, když byla dcera miminko, tak si ji nikdy nebrala, to by mě točilo víc (takový ty názory nechat děcko vybrečet apod), ted když si ji na cca 2dny vezme, jedu pryč a snažím se moc neřešit, co tam dělají, i když mě to někdy děsně nasr (viz to stíhání apod), vyhodnotila jsem to, že tj jejich čas a já do toho nebudu moc zasahovat.
Omo to asi hodně závisí na vzájemném respektu. My jsme s tchýní jak nebe a noc, její názory jsou mi cizí (moje nepochybně jí taky), ale pro klid v rodině a spokojenost dítěte je dobré vycházet spolu dobře, popsunout hranici tolerance, popř korigovat co je pro mě nesnesitelné (a je toho dost), ale nepřehánět to!!! Ono vlastně dítě není můj majetek, čím je starší, tím je dobrý ho nechávat vybrat samotné...ale pro mou despotickou povahu tj fuška. Rozumím ti. Ale zkus ubrat.