Liško, jasně rozumím co cheš řict. Udělalas všechno cos mohla pro co nejlepší výsledek ale netrápila ses tím, co ovlivnit nemůžeš. To je ten nejtěžší, ale nejzdravější a osvobozující přístup. Přesně podle hesla udělat všechno co můžeš, ale nesnažit se udělat ani o chlup víc než je možné.
Jenže v mém případě, kdybych neřešila kde a s kým budu rodit a jak jakou metodou ten porod začneme vést, bych neměla pocit, že jsem udělala vše pro šanci na nejlepší průběh. Po pokusu o přirozený porod bych byla v pohodě i se sekcí, protože bych věděal, že byla nutná a zachránila mi dítě a život. To by nebylo zrovna málo, ne?
Asi něco jako kdyby žena s rizikem potratu a kontrakcemi šla na kolotoče na centrifugu a pak si vzala batoh na záda batoh cihel a šla na tůru do hor. Je vysoká pravděpodobnost, že její případ by neskončil tak dobře, jako ten tvůj a taky je pravděpodobné, že by sama cítila, že má ještě velkou rezervu v tom, co mohla udělat pro lepší výsledek.
Vždycky je to o tom, co o sobě víš a o tom co můžeš z toh pak člověk vybere, co mu přijde nejlepší a zbytek je na "osudu".