No tak to samozřejmě, že nebrečím před nima;-) akorát mě to dostalo až v autě, což je trochu blbý, když člověk řídí:-(
Asi máš pravdu, že je to o zralosti, dvakrát jsem vyhledala odbornou pomoc - psycholožka mi řekla, že nechápe, jak se s nimi po tom všem můžu dál stýkat, psychiatrička mi předepsala lexaurin (jako že to nic nevyřeší, ale bude mi to jedno;-), ten jsem teda nebrala).
Hodně by se mi ulevilo, kdybych nemusela podstupovat tyhle "boje" (on to není boj v pravém slova smyslu, prostě se do mě naváží a já se velmi chabě a neúčinně snažím o zdvořilou ochranu). Na druhou stranu jsou to přecejen rodiče, já teda vůbec velmi špatně lidi opouštím. Navíc vnoučata je mají docela ráda (a přiznám, že když jsme teď oba s manželem onemocněli tak, že už jsme se nedokázali o děti starat, mohli jsme je tam zavézt. No a právě při vyzvedávání mě takhle sestřelila - navíc před dětma:-((