Když jsem ještě bydlela s rodiči, měli jsme dlouhosrstou čivavu, později jejího syna. Byli super, my jim říkali pikaču, nebo kočkopes, bylo to něco mezi. Mazlíci, za plotem relativně odvážní a uštěkaní jako každé menší plemeno, žádný extrém. Když už byla čubina seniorkou, moje dcera jí milovala, láskou by jí umačkala. doteď na ní vzpomíná. Rozhodně bych si jí pořídila s PP, od zkušených chovatelů, kteří dají i na povahové rysy, nemají 20 čivav pozavíraných v klecích a podobně. A určitě bych zvolila čubinku.