Ivuljenko, to bohužel asi ne. Pes je pes a lidi jsou lidi. Pejska měli, byl moc fajn, ale na naše vztahy to nemělo vliv. Ona moje máma není žádná tyranka tělem i duší, spíš prostě v těžkých situacích kopíruje sadistické chování své matky, protože jiné nezná a považuje ho za jediné správné. A v jejích pokroucených vzpomínkách to nabylo takřka glorioly svatosti. A zajímavé je, že se to táhne výhradně v ženské linii - můj bratr nic takového od mámy nezažívá, tam asi není co kopírovat, babička syna neměla. Resp. měla, ale zemřel jako miminko. Možná už se tohle táhne ještě víc generací, třeba už od prababičky, co já vím. Zkoušela jsem mámě dát přečíst knížku Ženy, které běhaly s vlky (tedy, trošku mě ta knížka zklamala oproti její pověsti, mimoto korektora by měli pověsit za uši do průvanu, ale leccos se v ní najít dá). Nemělo to vliv.
Zkusím sehnat tu knížku, co doporučuje Vlad.