Valkýro,
pěkně trefený hřebíček na hlavičku....

Možná je to o tom, nakolik jsou ti rodiče sami vyrovnaní, zralí, sebejistí, aby neměli pocit, že je dospělost vlastních dětí ohrožuje nebo tak něco...

Moji rodiče s tím neměli problém žádný, co já vím, s mamkou se nám ze vztahu matka - dcera stal vztah až přítelkyně - přítelkyně, rozuměly jsme si beze slov.
Tchýně je zase k mému muži skoro až nekritická, je to snad jediný člověk bez akademických titulů, kterého uznává i profesně, tchán bere muže jako sobě rovného. Mě uznávají jako dospělou, poměrně schopnou coby matku, ovšem u tchýně to trochu projíždím profesně . Vzhledem k tomu, že je to její jediná chyba a že od doby, kdy jsem se k nim do rodiny vtírla, udělala obrovský skok v chování k lidem obecně, tak je mi to tak nějak jedno a mám ji ráda a jsem ráda, že ji mám...