Řekla bych, že ano - jsme si v lecčem podobné;-)

Ale vážně: to je otázka, jak si kdo představuje rodiče či děti snů, já jako matka bych ji brala; i do budoucna, pokud si představím své děti dospělé, by mi "stačilo", aby měli sami fungující rodinu, práci, ve které by byli spokojení - a kdyby se s námi rádi vídali, to bych byla moc ráda.
Navíc kamarádčin manžel se postupně vypracoval a má řekla bych nadstandardní příjem, kterým kamarádka rodiče značně dotuje - stavební úpravy domu apod., ona si to neuvědomuje, ale rodiče ji mají tak trochu za oslíčku, otřes se - ale bez nějakých díků, považují to zřejmě za samozřejmé a ještě ji prudí...