Dobrý večer, spíš, než radu se potřebuju vyzpovídat ale uvítám i pokud se vyjádříte. Jde o mého otce. Naše vztahy nebyly nikdy dobré. Už co moje vzpomínky sahají, vím, že mě vždy odsouval na druhou kolej. Tehdy mě to trápilo a toužila jsem se s ním nějak sblížit. Vzhledem k tomu, že jeho jediným hobby jsou ryby, na které jezdí i můj bratr, chtěla jsem s nimi taky jezdit, což otec odmítl a mohla jsem brečet, vztekat se, měla jsem smůlu. Otec mě nikdy nepohladil, on se mě snad ani nikdy nedotkl (kromě toho, že mi jednou rozbil nos do krve), neměl pro mě lepšího slova. Hádali jsme se. Nejednou jsem se dozvěděla, že jsem kráva, nebo pí-a. Neustále měl potřebu mě srážet, ponižovat.. Matka se mě snažila bránit a veškeré jejich hádky tak probíhali kvůli mně.

Pak ale matka nastoupila do práce, po 7 letech na mateřské. Měla sice maturu, ale taky dvě děti a žádnou praxi. Přesto se od obyčejné operátorky dokázala vypracovat na poměrně vysokou pozici, vystudovat vysokou školu a vydělávat dost slušné peníze. Otec má jen učňák, je to typ člověka, kterého když někam postavíte, bude tam stát, vydělává asi 3x méně, než matka. Přesto vím, že ona ho dost milovala a co by dala za jeho podporu. Otec ji ale místo toho začal jen ponižovat, nadávat jí, že se změnila, že je měšťačka, že se kamarádí s buzerantama (má v práci gaye a je to její nejlepší kamarád), že se nestará o děti a o domácnost. Tehdy mu matka nabídla, že se práce vzdá a zůstane doma, pokud nás otec uživí. Ale to se mu nelíbilo, protože si zvyknul na jistý životní standart.

Jo, to je další věc, věčné téma u nás – prachy. Máma má relativně velký plat, ale hradí z něj úplně všechno! Od nákupů přes školu po účty. Otcovi není trapné si k ní chodit pro peníze, když nás chce vzít na oběd, za nás neutratí ani korunu.

Otec je ubožák, který pohrdá všemi, co to dotáhli dál. Jenom se válí, chlastá a je vulgární. Na matku nadává v jednom kuse přede mnou a před bratrem. Sprostě, jak je neschopná, blbá, jak se nestará o děti, raději se paktuje s měšťákama. Je mi šestnáct, bratrovi dvanáct, máme pod sebou babičku a dědu, kteří pro nás udělají všechno, matka nám vypere, vyžehlí, naučí se s námi do školy, uklidí, uvaří, pořeší. Otec ani neví, jakou třídu navštěvujeme.

No a poslední problém, který mě trápí, je můj bratr. Bylo to hodné a milé dítě. Po otcově masáži je to ale agresivní, vulgární hajzlík, totální balík, oddaně opakující vše, co otec vypustí z úst. Nezáleží mu na tom, jak vypadá, vždyť to dělají jen buzeranti. Nezáleží mu na tom, jak se mu daří ve škole, vždyť vzdělaní jsou jenom zloději. Na rybách, kde se otec válí ožralej, sprostě nadává na mámu, dostává školu. Dává bratrovi číst sms-ky, které si s mámou napsali, pomlouvá ji, kde se dá…

Zbytek by byl fakt na román. Momentálně máma uvažuje o rozvodu. Babička s dědou jí do toho ženou, já taky, ona váhá asi kvůli bratrovi. Jojo, jsem asi první dítě, které touží po rozvodu svých rodičů, ale můj odpor vůči otcovi je neskutečnej… Chlap mýho života je můj děda, v něm mám chlapskou oporu a autoritu a taky mě neskutečně vytáčí, když na něj otec nadává.

Díky, pokud jste dočetli až sem. Fakt závidím holkám, které si s tátou rozumí.