Nic si z toho nedělej mám doma to samé. Mladší začala hodně kramařit hračky, jfak se naučila stoupat, ale ne že by si snima hrála, ona musí prostě vyklidit všechny regály, všechno vyházet na zem a pak je spokojená. Takže v pokojíku bordel a je na to sama, kluk chodí do školky no a řeším to tak, přes den jí to nechám kramařit až trošku povyroste tak jí to přejde a bude si hrát s určitýma věcma auž jí budu moct učit si to zas epo sobě uklidit, ještě je amlá teprve rok. Večer až ji dám do vany tak to jdu teprve uklidit a kluk mi pomáhá, respektive chci po něm aby si uklidil, to co si vyndal sám, přes den to nemá cenu nějaký uklízení, já to totiž uklidím, a ona hned vzápětí tu hračku zase vytáhne ven. Ani mi to nějak nevadí, ten bordel je v pokojíku. Stavebnice a jiné věci, které malá do ruky nemůže mám uklizené aby na ně nedosáhla, a když si stím kluk chche hrát tak ho pošlu do obýváku na naše letiště, tam zaním malá nevleze, pouze stojí u postele a kouká, zaním nahoru vylézt neumí a nemusím se bát, že by něco spolkla. Takže neřešit, vyrosotu a přejde je to.