Dne 13. srpna 1998 v 3.07 hod. na gyn.-por. klinice FN Bulovka se nam narodila Evicka.

Porod jsme planovali v CAPu, ale vse dopadlo jinak. (Mohla za to jedna letni bourka.)
Oficialne jsem rodila v 35. tydnu tehotenstvi (pak to byl 37.) a tudiz v CAPu mne nemohli prijmout. Par dni pred porodem jsem pracovala; stihli jsme dve lekce predporodniho kurzu v CAPu.
(Pro informaci: v CAPu prijimaji jen fyziologicke porody v terminu. Teprve v 38. tydnu se po ultrazvuku definitivne rozhoduje, zda tam maminka bude moci rodit.)

Sama jsem tomu nemohla verit, ze opravdu rodim. Krome velkych krizovych bolesti, ktere jsem vsak mela uz tri tydny, jsem byla uplne fit. Teprve jsem si konecne chtela uzivat par tydnu letniho volna. Nastavajici tatinek (lekar) mne nakonec presvedcil a tesne pred pulnoci odvezl na Bulovku. Jeste jsem stihla promluvit si s porodni asistentkou v CAPu (vsechny maji mobil a lze jim kdykoliv zavolat), ktera mi take doporucila okamzite odjet na Bulovku.
Tam to probihalo dost rychle (chvili jsem jeste verila, ze to je plany poplach a po nejake medikaci mne poslou domu). Pani doktorka (asi v mem veku) se podivila, ze jsem prijela az ted.
Zbytek prvni doby porodni (mene nez 1 hod.) jsme s manzelem stravili sami v jedne male mistnosti, k dispozici byla sprcha, mic a luzko. Mic jsem velice vyuzila.
Rodit bylo mozne o pouze v leze na zadech, coz mi moc nevyhovovalo - mela jsem velke krizove bolesti.
Protoze bylo pravdepodobne, ze miminko bude mensi nez 2 000 g, cekali jsme na jednotku intenzivni pece z oddeleni pro nedonosene novorozence v Apolinarske. Proto se porod umyslene zpomaloval, dokud neprijeli.
V 3.07 hod se narodila Evicka - mela nastesti 2 200 g. Po vsech merenich nam ji jen na chvilku ukazali, byla umistena v inkubatoru a odvezena na novorozenecke oddeleni.

Bulovka bohuzel dodrzuje cca 6 hod. klid na luzku a teprve potom je vubec mozne dostat sve miminko. V nasem pripade to bylo komplikovanejsi, Evicka se ke me vratila az po dvou dnech. Samozrejme jsem ji mohla navstevovat, ale musela jsem se obcas dost vnucovat (presne podle toho, ktera sestra mela sluzbu). Informace mi bohuzel sam od sebe neposkytl ani lekar.

Ted strucne hodnoceni:

Porod
Personal: prijemna starsi a protivna mlada porodni asistentka, velice hodna mlada lekarka.
Prostredi: sterilni nemocnicni; kde to nebylo nutne, nebylo zadne ostre svetlo; trochu neprijemne je chozeni po chodbach behem celeho porodu - prijem, satna, "hekarna", porodni sal (vse je sice propojeno, ale z hygienickych duvodu se musi chodit okolo).
Ostatni: otec u porodu neni problem; na holeni ani klistyr v mem pripade nebyl cas (ale jinak bych se asi musela branit); nastrih hraze se resi individualne.

Sestinedeli
Personal gynekologie: lekari - vsichni velice prijemni.
Personal neonatologie: lekari vcelku prijemni, setry - 60% tech neprijemnych (mozna jsem mela smulu). Mala pozornost se venuje kojeni (letak A4 a asi 3 min školeni). Maminkam se podava minimum informaci (pokud stale neotravujete, nikdo si vas nevsimne) - zvlaste pro prvorodicku jich je treba.
Prostredi: tri-luzkove pokoje rooming-in, pro kazde dva pokoje spolecna sprcha a WC, pokoje jsou miniaturni presne na tri postele a postylky, jeden prebalovaci pult, bohuzel v te dobe bylo absolutne narvano (bourky a vedra), tak nebylo mozno uvazovat o nadstandardu.
Ostatni: v te dobe byl zprisneny rezim (pred nekolika tydny zde byla epidemie) a tak navstevy byly sice denne, ale pouze dle rozpisu (tj. 1 nebo 2 hod. denne) a oddeleni se zamykalo.

CAP
I kdyz jsem v CAPu nerodila a vlastne teprve zahajila kurs, asistentky za mnou nekolikrat prisly na sestinedeli a byly ochotne poradit a pomoci. Kurz je veden velice peclive (soudim z casti, kterou jsme absolvovali).

Zaver
Myslim si, ze prilis nezalezi na prostredi, daji se i ozelet nektera drobna omezeni, ale nic vam nenahradi vstricny pristup zdravotnickeho personalu. Osobne si myslim, ze nejvetsim nedostatkem Bulovky je mala pruznost a nedostatek poskytovanych informaci.
Je mi trochu lito, ze to v CAPu nevyslo, snad priste.
Evicka vse dohnala, kojim ji dodnes.