Jojo, tomu také rozumím, proto se tím tolik trápím, že když já se aspoň trochu snažím vcítit se do jejích pocitů (proto jsem jí neposlala ten původně zamýšlený, zlý mail), tak že ona se, před tím, než ho poslala, nepozastavila a nezkusila přijít na to, proč jsme to tak udělali.
I to, jak zmiňuješ, že tam na to zůstala sama, přesně za to jsem se jí v kraji mé odpovědi omluvila, protože to ji tížilo ještě když jsme žili v ČR, ona u rodičů, my 100 km jinde. A i já jsem totiž zažila vyhazov z domu (matka - alkoholik) a mladší bratr mi pak "poděkoval", že jsem ho tam v tom nechala sama - ale jak Ty se sestrou, tak já s bráchou, jsme si to vyříkali. Švagrová odmítá komunikovat. To s tím mailem plným smailíků bylo jen zestručněné, ten mail byl opravdu poctivě přepisovaný do podobny, aby neurazil, aby více nezhoršil situaci, aby z něj vyzařovala moje snaha o usmíření. A jinak s ní komunikovat nemůžu, mobil mi nevezme (zkoušela jsem hned kdysi v září, když mi neodpověděla na 1. dotaz), na Skype nechodí, navštívit nás nechce...
Souhlasím i s tím, že manžel měl zaletět na pohřeb, zkusila jsem ho přemluvit, ale byl z toho cestování fakt i fyzicky vyčerpaný, navíc tchýně se za něj přimlouvala, ať ho nenutím, ať si také odpočine :o))), tak jsem to nechala být - a teď už to opravdu nevyřešíme.
Prostě, zkusím to teď nechat a doufat, že švagrová jednou přejde na "mou stranu akvárka"...
Díky.