Jasně, díky :o)
Představivosti mám, až mi to milé není - kdyby ji neměla, tak bych si teď nepředstavovala, co všechno se jí honí hlavou a kam až to může zajít, když nebudu nic dělat, nebo budu, ale špatně. Ale chápu, co tím myslíš, že jsem nezvážila všechny varianty - jenže já si skoro troufám tvrdit, že zvážila (podobných reakcí jsem si od mé matky - alkoholičky zažila za svůj život hafo, takže život v neustálém strachu, že nebude-li matce vyhovovat varianta A ani B, tak nebudu mít v záloze variantu C, mě naučil, že když plánuji, tak dokonale (byť ty plány nakonec nevycházejí, ale i to už mívám v plánu).
Prostě - když jsme na jaře rodičům a švagrové oznámili náš úmysl odcestovat, tak jsme s nimi hned začali plánovat, jak to bude s vídáním se, a oni (vč. sestry) PROJEVILI zájem se podívat za námi, kde budeme žít - plánovali to na své náklady. Proto jsme voucher na letenky považovali jako dobrý dárek, a ten jsme předávali už v červnu. V srpnu jsme se domluvili na termínu a v září už bylo všechno jinak

Jen se nedomnívám, že se chovám tak, abych si zasloužila takhle nepřátelskou zprávu - myslím, že i nepříjemné věci se dají sdělovat opatrněji. Měla jsem ze švagrové dřív pocit, že si rozumíme, že se můžeme kamarádit, naopak, manžel s ní moc blízký vztah nemá a já jsem působila (aspoň jsem se domnívala) jako taková spojka.

Však jsem jí také napsala, že naše rozhodnutí (ohledně pohřbu) nebylo nejlepší, ale při možnosti z výběru těžké a ještě těžší jsme z vlastní pohodlnosti zvolili to "jen" těžké - ale že díky její výtce se z něj stalo opět to "ještě těžší", takový začarovaný kruh.
No, nic, zase se obhajuju, i když to vlastně není potřeba - to je takový můj blbý zvyk.
A s tím vyjádřením nakonec, ohledně peněz, souhlasím, já bych se za to nestyděla, kdyby to bylo jen kvůli penězům, tak bych se k tomu za normálních okolností hlásila, ale po takovéhle zkušenosti bych se bála ty peníze jen zmínit, aby to nepůsobilo naopak jako rozbuška.