Obě naše děti jezdí od osmi let do školy samy autobusem na jiný konec města, syn asi od 13 let uvaří, vypere, nakoupí-sám od sebe, když přijde domů a není chleba atd...Samy doma jsou běžně. Chodíme z práce později než děti. O prázdninách to přes den taky neřešíme-myslím teď tu mladší, synovi je 17 .

Ale celé prázdniny na samotě a bez druhýho dospělýho, bez auta, bez mobilu, bych nebyla ani já dneska .

Jsem ročník 1968, a ani z té doby nikoho takovýho neznám, vždycky rodiče třeba aspoň poprosili sousedku, ať se občas podívá, staraly se babičky, děti jezdily na tábory, úplně samy bez pomoci jsme nebývaly. Nebylo to běžné, jak tu píšete.