Já se domnívám, že každý má právo na štěstí. Štěstí člověk může dosahovat, když dělá a prožívá věci, které ho baví a uspokojují - dá se toho dosáhnout vlastním úsilím, pokud člověk ví, co chce. Ubližovat při tom druhým (když to zraňuje city podváděné manželky) sice není ideální, ale dá se tomu zabránit diskrétností. Manželka se to může dozvědět až ve chvíli, kdy je ŽM rozhodnut k rozvodu, v době, kdy si myslí, že to lépe skousnou děti... třeba už jsou dospívající a vidí, že to rodičům neklape...
Nedostatek pocitu štěstí vede k frustracím a frustrace (pocit neuspokojení a nenaplnění životních potřeb) může vést k psychickým poruchám a zdravotním problémům.
Proto by každý měl mít nějaké to své štěstíčko