Od rána mi tu nadává do prasat, malá je přinesla buďto ze školky nebo já ze školy. Člověk se tomu neubrání, prostě mrcha přeskočí. Ale já jsem prý děsný prase, vši jsou ze špíny a kdesi cosi. Veš se přece nevylíhne jen tak na zemi nebo někde jinde, potřebuje k životu člověka, jeho teplo a krev. Já si hlavu myji obden, malý jednou týdně, teď teda skoro pořád jak odvšivujeme. Ale chce se mi z toho brečet, sama jsem z toho na nervy a pořád mi tu bude nadávat, že jsem prase...