Kačí napíšu svou zkušenost, můj stav vyplynul z naprostého vyčerpání v kombinaci se silně stresovou situací a nemocí. Pak přišla deprese ( až po tom co jsem začala brát AD ) - život mi přestal dávat smysl, byla jsem unavená, měla jsem záchvaty paniky .... příšerné období. Naprosto jsem se nemohla soustředit (ani na hry na počítači), nemohla jsem číst, běžné věci byly tak namáhavé,že jsem chtěla jenom spát (spát jsem nemohla zdály se mi živé sny a budila se zpocená). Měla jsem dlouhé období než léky zabraly, pak vše ustoupilo .... než jsem se zbavila atak paniky trvalo to víc než rok. Beru Cipralex, na doporučení lékaře jsem měla brát 20mg /den,ale cítila jsem se odříznutá od reality a točila se mi hlava .... domluvily jsme se na 10 mg a situace se stabilizovala. Lékařka mi vychází vstříc a upravujeme dávkování dle situce, když je klid beru již jen 1/2 dávky - pokud bych se cítila hůř vím,že mohu zvýšit. Podpůrné léky (Lexaurin jsem brala jen na začátku, teď se tomu snažím vyhnout - už rok se mi to daří).
Mám také tvůrčí povolání a léky mi v ničem nevadí, myslí mi to stejně dobře jako před tou událostí, jsem podstatně klidnější (když snížím dávkování příliš a dostanu se do stresu začínám občas reagovat podrážděně). Moje matka nyní popisuje moje reakce slovy " tobě je teď všechno jedno " já tomu říkám, že to beru s daleko větším klidem.
Myslím,že mi léky daly prostor ujasnit si priority v životě - nejsem bázlivý člověk,ale zjistila jsem,že jsem na sebe i své okolí kladla příliš vysoké nároky a pokud se nedařilo je splnit (což bylo místy prakticky nemožné) příliš jsem to prožívala. Myslím,že jsem se sama nijak zásadně nezměnila, nic ve mě "nepřeskočilo" , myšlenkové pochody mám stále stejné .... jen si věci už tolik "neberu".
Naopak se mi zdá,že díky tomuto posunu řeším věci daleko lépe a s větší logikou než dříve. A potvrzuje to i fakt,že jsem nyní ve svých snahách daleko úspěšnější než dříve. Pokud se mi podaří léky vysadit a bude se mi dařit dál, myslím že ta příhoda pro mě nakonec měla i nějaký smysl .... i když prožívat to, co jsem si prožila bych nepřála ani svému největšímu nepříteli.