Se synem jsem chodila do divadla asi od roku a půl, vždycky byl strašně hodný, úplně vnesený do děje, tleskal, doteď má divadlo moc rád. Ale dvakrát jsem ho z divadla vyvedla ven. Poprvé, když mu bylo asi dva a půl a začal plakat v Mahence na Perníkové chaloupce, že se bojí, podruhé v divadle Polárka, to je tak rok zpátky, kdy mu byly 4 roky, divadlo ho nebavilo, tak proč by měl obtěžovat ostatní diváky, nechápu. Odešli jsme.