ale jo, zefýr, nevím, proč tak silná slova. V naší rodině to je jak jsem napsala, ale rozumím tomu, že v jiné rodině jsou jiné tradice a přání. Kdyby si moji blízcí přáli hrob, tak bychom jim také vyhověli a hrob zařídili. ale je to u nás jinak.
Moje babička třeba svému manželovi skoro 30 let chodila každý týden na hrob, nosila kytky, atd, a doma měla jeho fotografii, u které si na něj (dle mého názoru) několikrát za den vzpomněla. mám je jako dvojici pořád před očima takto, děda umřel, když jsem byla maličká, skoro si na něj nepamatuju