Takže klasika - je manželem a rodičem, k Tobě si přijde pokecat a.. ehm, je mezi Vámi něco (jak říká má kolegyně, která něco podobného prožívá) nadpřirozeného. Přiznávám, že pro mě už to nadpřizeno tak trochu ztratilo pel, protože znám pracovně desítky párů, které tímto prošly, a to i nadpřirozeno unaví Ale dost zlehčování z mé strany.

Daggy, já jsem to pochopila, ale mně osobně to přijde jako důvod pro to, abych s někým žila neuvěřitelně málo.

Už jen situace, kdy usínám vedle někoho a myslím a na jiného, držím někoho za ruku a.. nedokážu si něco takového představit. Navrhovala bych Oskara za celoživotní dílo.

Nejsem určitě zastánce rozvodů, ale v tomto případě mně to přijde jako jednoznačně normálnější. Omlouvám se, že jsem tak pejorativní, ale to je jen jedno ze slova, které mě napadá, pak ještě slušnější, citlivější, přirozenější, a to vůči všem účastníkům - manželka, milenka, děti, to vše bez ohledu na pořadí.