Vzpomínám každý den - tedy na moje nejbližší - tátu a babičku. Na ostatní ve dnech, kdy by měli svátky, narozeniny, když slavíme nějaké svátky my a víme, že by je rádi slavili s námi. Jinak typicky "dušičkově" k rodinným setkáním a vzpomínání využíváme spíš víkendy okolo, dnes - pokud to jen trochu časově vyjde, zaskočíme za tátou na hřbitov se svíčkama a lahví dobrého vína (vím, netypické, ale táta je z vinařské rodiny a "dát si s ním skleničku" nám přijde absolutně případné a vhodné). Všechny ostatní z rodiny máme pohřbeny na opačných koncích republiky nebo v zahraničí, takže je navštěvujeme tehdy, když je příležitost, v tomhle čase ne.