z devíti těhotenství mám dvojčata (7. pokus) a teď jednomiminko (9. pokus)...

U mě to bylo tak, že vždycky když se něco pos.... tak jsem řekla že už nikdy a za další tři měsíce už bylo všechno jinak...
Díky tomu, že to co tobě se nám stalo v pátém těhotenství ve 24tt jsem už neměla klid nikdy, úplně zdravý chlapeček si překroutil pupečník který byl delší...navíc jsem díky poměrům ve zdravotnictví, kdy pacient nemá právo ani na soukromí, dost viděla a slyšela při pobytech v nemocnicích, to byl stres nejhlavnější. Nejlepší situace byla u Apolináře, kde se před spoluležící ani neprobírala anamnéza při vizitách, prostě nic. Na veškeré "pohovory" si nás braly na vyšetřovnu. To byl můj jediný "klid" při šestitýdenní hospitalizaci na PeriJipu
Poznamenalo mě to navždy, i když teď všechny tři pididěti mě moc přemýšlet nenechají

My jsme teda nakonec šli na IVF právě kvůli těm častým potratům, předimplantační diagnostikou nám zavedli pouze zdravá embryjka, to jsou dvojčata... Vyšetření já i manžel máme za sebou snad všechny co existují, nikdy se příčina potratů nenašla...6tt samovolný potrat, 8tt zamlklé těhotenství, 6tt samovolný potrat, potom mimoděložní těhotenství v pravém rohu děložním, 24tt torze pupeční šňůry, 8tt podvojné těhotenství (revize dělohy plus na druhé miminko se srdeční akcí, ale ve vejcovodu nepřišli, takže jsem dost dlouho chodila v bolestech s krvácením do břicha), potom teda dvojčata, zase samovolný potrat a nakonec jednomiminko