Hezký den Mám tři děti a nikdy jsem nezažila problém, že by dělaly kvůli dudlíku scény. Kluci ho sami v roce zahodili, holka by nejraději dudala pořád, tak jsem v roce a půl dudlík v půlce ustřihla, že dudat nešel, ukázala jsem ji ho, že se rozbil a spolu jsme ho šli vyhodit do koše. Prostě věděla, že ho vyhodila a nikdy se po něm nezeptala. Když ho viděla u jiných dětí, řekla jsem, že ona už je přece VELKÁ, že už dudlík nepotřebuje a nikdy nebyl problém. Snad to bylo jen štěstí, ale zaplať pánbůh za něj